„přes westernová města, ranče i hudební scény ke Country Roads”
S ubíhajícím časem je v Brně na Kounicově ulici slavnostně otevřen nový Country club, jehož rozsáhlé prostory lze využít k přípravě zajímavých pořadů, avšak díky některým zprostředkovatelům není tato možnost realizovatelná, čímž je činnost klubu vedena ke svému zániku. Nic nového pod sluncem, vždyť z tohoto města se prostřednictvím právě těchto zvláštních osobností vytrácí vše, co s uvedeným stylem souvisí.
Nepříznivé okolnosti naplňující poslední období mě přivádí k cestě na Divoký západ. Proč opět nenavštívit alespoň ta nejbližší westernová města, či některé z rančů? Jen tak ze zvědavosti a snad i touhy po setkání se všemi, kteří na rozdíl od podnikavých zprostředkovatelů vědí, co je styl Country & Western.
Srpnové dny roku 1997 jsou tedy ve znamení cestování. Společně s Frankem opouštíme Bronx, což je sice součást New Yorku, ale najdeme jej také v naší zemi jako nejšpinavější kout každého většího města, v tomto případě města Brna. Necháváme za sebou civilizovaný svět a přesouváme se do míst, která nám dávají možnost prožít nezapomenutelné chvíle z doby osídlování amerického kontinentu.
BEAVER CITY - Strážek
Traperská pevnost (Fort Beaver), plná života v dokončených i rozestavěných obydlích a za ní rozprostírající se Beaver City, nejmladší westernové městečko na Moravě, kde je možné zhlédnout pěkné dřevěné domy, připomínající již dávno zašlou slávu prvních osad, stavěných na území Severní Ameriky. Jsou tu i objekty provizorní, postupně přecházející do té správné podoby. Město prožívá období druhé poloviny minulého století. Stylově oblečení trapeři, kovbojové, vážení pánové i milé dámy svojí činností vytváří hodnoty, které toto prostředí dělají tím, čím právě je.
S přicházejícím večerem beru svoji kytaru a společně s několika dalšími hudebníky včetně samotného starosty Beaver City rozdáváme chvíle dobré nálady v přeplněném saloonu. Tohle město na rozdíl od jiných opravdu žije.
SIKL’S MILL - Zvole nad Pernštejnem
Rozlehlé údolí říčky Bobrůvky, početné stavby v odpovídajícím stylu, davy návštěvníků přebíhající z jednoho místa na druhé. To jak se mění scenérie. Nádherné představení s bratry Daltonovými, taneční umění indiánů, rýžování zlata i ukázka bitvy z doby války Severu proti Jihu. Spousta dobově oděných obyvatel města, hosté v teplákách, bermudách a jiných, od westernového stylu absolutně odlišných, skvostech. Sikl’s Mill, otec westernových měst, je však ke svému životu potřebuje.
Neměnící se program každého dne je v době naší přítomnosti zakončen celovečerním bálem a k potěšení všech příznivců westernového umění zde probíhají i dokončující práce na výstavbě velkého areálu, určeného k pořádání rodea a podobných soutěží.
Rozsáhlými úpravami je sice celé městečko značně rozšířeno, ovšem původní záměr bývalého Wells Farga je zcela potlačen.
RANCH „S” - Smrček
Okresní silnice a rezavá cedule se zbytkem jakéhosi nápisu. „-EK”. Tak to bude ono. Následuje kamenitá, do strmého kopce šplhající ulička, vedoucí nás k místu, z něhož se naskýtá překrásný pohled na okolní přírodu.
Po krátkém přivítání, kdy se dozvídáme, že předák je někde na cestách, jsme provedeni po celém území ranče. Prohlížíme si pastviny, kolbiště, jednotlivé stáje i útulné prostředí místní hospůdky. Všude zbývá mnoho úprav, avšak plány do budoucna jsou velmi slibné.
S pozdním večerem se z dalekých cest vrací předák ranče. Společně usedáme ke stolu a s napětím nasloucháme poutavému vyprávění příhod ze života u koní. K tomu pár písní při kytaře a je tu čas odpočinku.
S příchodem nového dne jsem posazen do sedla, což před nějakým rokem dokázala pouze moje žena. Pocit je to jistě zajímavý, avšak pevná zem má také svá kouzla. Po nezbytné kávě pak přichází na řadu loučení a my vyrážíme na další cestu.
WILD WEST CITY - Boskovice
Částečně zarostlý pískový lom a ještě nedávno životem překypující městečko, měnící svojí podobu na pouhé kulisy, připravené snad ke scénkám, předváděným pro diváky. Ruch celého města je přestěhován do míst sousedících s trapery a indiány v prostoru nad lomem. Nově vznikající objekty si zaslouží neskrývaný obdiv. Na uličky, lemované pestrými stavbami, navazuje rozsáhlé kolbiště, kde probíhají různé ukázky westernového umění včetně rodea, které tu již v loňském roce mělo svoji premiéru.
Dnes však nejsme svědky života v tomto městečku, protože Wild West City je pravidelně každé pondělí uzavřeno.
RANCH „M” - Vanovice
Konec vesnice a rozsáhlé pastviny, táhnoucí se k lesům, obklopujícím pozemky ranče. Osmdesátihlavé stádo krav, spásající šťavnatou trávu, napovídá, že na tomto území můžeme potkat i pravé kovboje. Náš úsudek je správný. Miroslav Bartoš a Milena Gritzbachová jsou jedinými honáky dobytka v širokém okolí. I přes spoustu práce na samotném obytném stavení upřednostňují vše, co souvisí se zvířaty. A že jich tu nemají málo, je znát na první pohled. Obstoupeni zvídavými telaty jsme alespoň částečně seznámeni se vším, co k životu zde na ranči neodmyslitelně patří. S večerem pak usedáme kolem ohně a vyprávíme si o vysněných představách, z nichž se mnohé právě v tomto prostředí stávají skutečností.
Nadcházející slunné ráno probouzí celý ranč do pěkného dne. Všichni se již věnují svým pracovním povinnostem. Nás však čeká návrat do rodného města. Balíme své věci a s posledním pohledem na několik koní prohánějících se kolem ohrady opouštíme místa, kde jsme na krátký okamžik mohli vstoupit do života z doby osídlování amerického západu.
Naše putování za romantikou je na samém konci. Loučím se s Frankem, jemuž ke svému domovu zbývá ještě pár mil a vzpomínám na setkání s těmi, které jsme cestou navštívili. Tak díky za nádherné zážitky. Díky vám, vážení obyvatelé westernových měst, vám indiánům, traperům i kovbojům. Díky rančerům a také všem těm, kteří k životu ve stylu Country & Western neoddělitelně patří. Bez vás by nám v této zemi nebylo tak krásně.
Jsem opět v Bronxu. Zaplivané ulice plné špíny, papírů a jiného odpadu. Také to cítíte? Zvláštní svět…
S nastupujícími podzimními večery přichází úvahy o obnovení z brněnské scény se vytrácejících pořadů ve stylu Country Music. Nepotkáme sice již některé z dříve účinkujících souborů, ale můžeme se těšit na nové. Zajímavé vystoupení skupiny Classic Bourbon Sextet, odehrané ve stísněném prostředí restauračního zařízení, nás přivádí k myšlence udělovat vybraným uměleckým tělesům zvláštní ocenění a naše několikaletá zkušenost s různými interprety pak napomáhá i podrobnějšímu zpracování celého záměru.
Do základních požadavků naší asociace je tak především zařazen přínos pro scénu Country Music, umělecký dojem, seriozní jednání a solidní úroveň vystupování na veřejnosti.
Se svými plány vstupujeme do roku 1998, kdy po nekonečných přípravách, do nichž své tvůrčí umění vnáší i můj další bratr, přichází dlouho očekávaný pořad Dance with Country Music, v jehož průběhu je do základní řady umělců Main Scene of Country Music slavnostně jmenována brněnská skupina Konečná stanice (Rudolf Konečný, Pavel Petržela, Vladimír Povolný, Jan Kovařík) a jihlavský bluegrassový spolek Modrej stejšn (Bohdan Zásměta, Aleš Weselý, Pavel Škrdla, Přemysl Novák a Naďa Vohlídalová).
S postupujícím létem do našeho města přichází soutěž o titul mistra České republiky ve westernovém ježdění, čímž je všem umožněno zhlédnout umění, obvykle předváděné pouze ve stylovém prostředí vybraných rančů a westernových měst. Celá akce s sebou přináší i pestrou nabídku stylových doplňků, které z brněnského trhu po uzavření Saloonu Santa Fe zcela vymizely. Večerní čas těchto zajímavých dnů by si však jistě zasloužil i hudební skupinu odpovídajícího stylu i kvality. Možná příště.
V následujícím pořadu Dance with Country Music, uskutečněném koncem měsíce listopadu, je umělecká sestava Classic Bourbon Sextet (Miroslav Svoboda, Patrik Heger, Ondřej Hrůza, Zbyněk Sobola, Tomáš Kučera a Martin Vyhlídal) vyhlášena skupinou roku 1998 za jedinečný přínos moderní Country Music na brněnskou hudební scénu. V průběhu téhož večera je pak do základní řady umělců Main Scene of Country Music slavnostně jmenován brněnský taneční soubor Quadrilla (Anna Vojáčková, Petr Korčák, Martina Kolářová, Jiří Bednář, Jana Wiesmannová, Petr Horáček, Barbora Roučková a Pavel Filípek).
Se všemi takto oceněnými uměleckými celky se jistě setkáme v některém z příštích pořadů asociace, kam snad budou kromě nově vznikajících těles přizvány i dlouholeté stálice Country Music.
Na přelomu let 1998 a 1999 je rozvíjena myšlenka ohledně vydávání vlastního časopisu, s níž mezi nás před časem přišel můj mladší bratr Jiří. Jeho následná jednání s mnohými úřady a pak i naše společné úsilí se sháněním potřebných informací tak přináší možnost uvést na český trh dosud chybějící tiskovinu, věnující se výhradně stylu Country & Western. Samotné narození časopisu s názvem Country Roads však záleží na mnoha dalších okolnostech, a tak nám nezbývá nic jiného, než s trochou štěstí popřát i úspěšný start do života.