„chtít o něčem psát obvykle znamená i vědět”
Nikdo z nás se dosud nevěnoval jakékoli činnosti související s vydáváním časopisu. Schází nám sice potřebné znalosti, avšak zájem změnit tuto myšlenku ve skutečnost je veliký. Nelze samozřejmě psát jen o umělcích profesionálních. Snad bude vhodné široké veřejnosti představit i ty, kteří často schovaní někde v malých začouzených hospůdkách dovedou skvěle zahrát třeba jen tak pro potěšení. Jistě bude zajímavé uvést i polohu mnoha stylových klubů, westernových měst i rozmanitých rančů v celé naší zemi. Prostě psát o všem, co ke stylu Country & Western neodmyslitelně patří. Tak náročný úkol ale sami nezvládneme.
Již během prvních týdnů při shánění potřebných materiálů však dochází k podivným praktikám současného vydavatele i šéfredaktora časopisu Country Roads, pana Jiřího Kareše. Ač při mnoha jednáních o nutnosti sestavit početný redakční tým, s přibývající prací o tento nakonec nejeví žádný zájem. Ve svém dosavadním životě se sice věnoval mnohým zálibám, nikoli však stylu Country & Western. Aniž by se tedy osobně začal zajímat o současnou hudební scénu, či život ve westernovém stylu, snaží se veškeré podklady související s obsahem časopisu upravovat sám. Důvod takového počínání zůstává obestřen tajemstvím. I s touto nepříjemnou skutečností je však i v zájmu Association for Main Scene of Country Music vydání výše uvedené tiskoviny podpořit vším, co ji snad udrží při životě. A kde jinde začít, než někde na cestách.
Podzimní čas roku 1999 tak s sebou přináší i tu správnou toulavou náladu. Společně s Jindrou Lopraisem zvažujeme možnost navštívit nám ještě neznámá místa.
…cesta za Country Music…
Již několik měsíců plánovaná cesta do hlavního města naší země za vším, co nějak souvisí se stylem Country Music, je konečně uvedena ve skutečnost, a to právě ve chvíli, kdy z tiskařských strojů sjíždí dlouho očekávaný, nový časopis s názvem Country Roads. Několik výtisků s sebou nebude jistě na obtíž.
Z Brna vyjíždíme v odpoledních hodinách. Vzhledem k tomu, že přední sklo našeho vozu neoplývá žádnou známkovou výzdobou, jsme nuceni cestovat po staré silnici. Pravda, pojedeme o něco déle, avšak okolní krajinu nelze srovnávat s tím, co bychom mohli zhlédnout kolem dálnice. Chybí zde sice nekonečné kolony aut, mnohé uzávěrky a také to pravidelné drncání, jako tomu je na některých místech dálničního úseku. O to lépe nám však cesta ubíhá.
Do hlavního města vjíždíme poměrně brzy, a to bez jakéhokoliv náznaku únavy. Proplétáme se několika uličkami, až konečně zastavujeme u kulturního centra na Novodvorské, kde má ve večerních hodinách probíhat nějaký program ve stylu Country Music. Procházíme jakýmsi staveništěm a vstupujeme do sálu, kde se zdravíme s Taxmeny, kteří svým skvělým přednesem zahajují pořad Line Dance Party. Po úvodním vystoupení na scénu přichází Jirka Vašák a s ním taneční soubor Caramella. Je na co se dívat. Čas ale neúprosně ubíhá a nás ještě čeká nejedno přemístění. Aniž bychom tedy stihli blíže prohlédnout rozsáhlé prostory kulturního centra na Novodvorské, vyrážíme po krátkém rozloučení do pražských ulic.
Za malou chvíli s naším vozem parkujeme v jedné z úzkých uliček poblíž Smíchovského nádraží. Rohový dům, stylová hospůdka a někde uvnitř schodiště do suterénu. Club CI-5. Pěkné prostředí a zajímaví hosté. Bluegrassová skupina Sunny Side právě končí své vystoupení, avšak program večera pokračuje uměleckým přednesem skupiny Shade of Blue. Jsme doslova fascinováni vynikajícím výkonem zpěvačky a mandolinistky Katky Šléglové, od níž by se leckterá interpretka mohla mnohému přiučit. Nádherná atmosféra, podpořená i skvělými posluchači, však spěje ke svému závěru, neboť program zde končí kolem třiadvacáté hodiny. Ostatně, tak jako všude v Praze. Je to škoda, ale důvodem je především městská hromadná doprava.
V čase půlnočním jsme k zastižení v ulicích hlavního města. Snažíme se dojet do míst, kde bychom měli přenocovat. Široká, čtyřproudá silnice a přehlédnutá odbočka. Nic se neděje. Otáčíme vůz a míříme zpět. Je to snadné až do zjištění, že jedeme v protisměru. Nechtějte slyšet slova provázející osádku vozu do cíle této cesty. Následné přesvědčení o nevhodném klíči k zámku u dveří naší dočasné základny na radosti také jistě nepřidá. Dobrou noc…
Dopolední čas nového dne trávíme v Lysé nad Labem v areálu výstaviště, kde probíhá akce „Kůň ’99”. Kromě pěkných ukázek jezdeckého umění je zde ke koupi či jen tak k nahlédnutí rozsáhlý sortiment potřebných doplňků. Pro nás je však nejzajímavější bohatě zásobený stánek s koženými výrobky, klobouky a především pak kovbojskými botami. To se leckde nevidí. Také se tu potkáváme s výrobcem stylových oděvů. Vesty, košile a šaty v různých velikostech i provedení. Snad se o tomto sortimentu dozvíme i něco bližšího v některém z následujících čísel časopisu Country Roads. Nebylo by jistě na škodu uspořádat podobnou akci častěji a na více místech naší země. To ale již nezáleží na nás.
Míříme zpět do Prahy a abychom si dopřáli malé občerstvení, zastavujeme v Dolních Měcholupech na ulici Kutnohorské u Country saloonu. Osamělá, stylově upravená restaurace a od ní vzdalující se dřevěná ohrada láká k posezení především osádky projíždějících vozidel. My však svoji krátkou zastávku využíváme i k prohlídce zde ustájených koní, na nichž je možné vyjíždět do přilehlého okolí. Samotný saloon také slibuje i pravidelné páteční večery se skupinami ve stylu Country Music.
Po vydatném obědě se přesouváme do míst, kde stojí proslulý Country club Stodola. Klasická hranatá budova z časů nedávno minulých, nyní ovšem upravená a stylově nádherně vybavená, což samo napovídá, že její prostory jsou opravdu o něčem. Rádi bychom tu zůstali na dnešní hudební vystoupení, ale čas nás tlačí a před námi je ještě cesta do Western City ve Vestci. Snad tedy někdy příště. Jedem.
Již z dáli k nám doléhá hudba v rytmu Country Music. Vcházíme do areálu městečka, které se nachází nedaleko Prahy. Rodeo, které tu dnes probíhalo, jsme z časových důvodů již nestihli, a tak volné chvíle trávíme prohlídkou jednotlivých stavení. Vzhledem k možnosti ubytování se rozhodneme zůstat i na večer, kdy v místním saloonu probíhá vystoupení skupiny Brillant Country Band, z jejíž produkce jsme něco zaslechli již při našem příjezdu.
Přichází nedělní ráno a s ním přípravy na cestu k našim domovům. Jediný víkend je velmi krátký na to, abychom navštívili zbývající ranče a stylové kluby na území hlavního města a jeho blízkého okolí. Loučíme se s obyvateli Western City a vyjíždíme opět po staré silnici směrem na Brno.
Putování po kousku naší země za vším, co souvisí s Country Music, je tedy u samého konce. Objevili jsme některé velmi pěkné stylové prostory a v nich se setkali se zajímavými lidmi. O některých se jistě dozvíme i něco bližšího při některé z následujících cest.
Zvláštní poděkování patří členům skupiny Taxmeni, bez jejichž přičinění bychom o mnohých místech ani nevěděli, a také Mirkovi Prokopovi ze skupiny Sunny Side, který nám umožnil přečkání noci v hlavním městě, když nám v rukou zůstal jenom klíč a k němu žádný zámek.
Poslední měsíce tohoto roku trávím v ulicích rodného města. Již delší dobu se na brněnské hudební scéně poměrně často a s neskrývaným obdivem hovoří o nově založené skupině. S ohledem na tuto skutečnost využívám každou příležitost k návštěvě výše zmíněného celku v některém z jeho pořadů. Pověst o skvělé produkci čtveřice muzikantů není přehnaná. Už první tóny každého vystoupení dávají jasně najevo, že toto hudební těleso má mnoho společného s Johnny Cashem. Uznání, kterého se celé sestavě na brněnsku dostává, ji řadí mezi špičky na scéně Country Music. Tak se nám představuje skupina Johnny, s níž se společně přesouváme do roku dvoutisícího.
Je pozoruhodné, že se upravený článek o cestě za Country Music i výše uvedené skupině objevuje v časopisu Country Roads, který nyní pod vedením právě jmenovaného nového šéfredaktora Mgr. Slavomila Janova nabírá poněkud jiný směr, než bylo původně zamýšleno. Vlastně dosud neexistuje redakční tým, natož pak Rada a vydavatel Jiří Kareš se změnami ani nepočítá. Skvělou grafickou úpravu i stále obsáhlejší stránky tohoto měsíčníku jistě uvítá mnohý čtenář, avšak jak dlouho vydrží časopis, jehož náplň sestavují pouze dva lidé…?