„všední život a scéna Country Music ve ztracené zemi”
Příchod jara oznamující konec bálové sezóny nás přivádí do Ivančic, kde v prostorách nádherného sálu Besedního domu připravuje naše asociace společně s tanečním souborem Ivančická Virginia pořad Dance with Country Music. Součástí celovečerního programu je i slavnostní uvedení hudební skupiny Johnny (Michael Novotný, Petr Sedlák, Jiří Kůt, Petr Horák) do základní řady umělců Main Scene of Country Music.
Na mnoha vystoupeních s výše jmenovanou sestavou účinkují i její pravidelní hosté Milan Potůček a zpěvačka skupiny Zimour Markéta Kopečková. Také jim za dosavadní přínos pro scénu Country Music patří poděkování s přáním úspěšné cesty hudebním světem i v následujících letech.
V průběhu prvních aprílových dnů jsou i do jihomoravské metropole přivedeny vlny pražského Country radia, což vedle současného brněnského vysílání ve stylu „country” bude jistě velmi zajímavým přínosem.
S postupujícím jarem přichází i křest časopisu Country Roads. Poněkud zarážející je ovšem skutečnost, že se tentokráte jedná spíš o druhý konec života. Jistě zajímavá atmosféra, poměrně narychlo připravovaného pořadu s hvězdným obsazením v nádherném prostředí saloonu No.1 ve Zbýšově u Brna, nebude ve výše uvedeném magazínu nikdy publikována. Vlastně být ani nemůže. Časopis Country Roads právě přestal vycházet.
Období letních měsíců mne tedy opět zastihuje na cestě po již známých oblastech připomínajících dobu osídlování amerického kontinentu. Nutno podotknout, že na všech námi navštívených místech došlo v poslední době k rozsáhlým změnám. Někde je to upravená cesta či nová cedule s názvem přilehlé osady, jinde ohrazené parkovací plochy či stále se zdokonalující jednotlivá stavení. Když pak některý z večerů svým uměním zpestří například bluegrassová skupina Modrej stejšn, nikdo není ochoten věřit skutečnosti, že se nachází v srdci Evropy.
Vím, že podobných míst je v naší zemi mnoho. Jistě však každý pochopí, že není v našich silách navštívit všechna westernová města, ranče, kluby či mnohá umělecká vystoupení ve stylu Country & Western. Snad však jednou budeme moci příznivcům tohoto směru nabídnout to, co ještě nedávno vycházející časopis Country Roads již nedokáže.
S nastupujícím podzimem je v Brně otevřena nová scéna Country Music. Big Country. Rozsáhlé prostory stylového klubu na prestižní úrovni provozuje člověk, který snad na rozdíl od mnoha jiných má o podnikání v tomto směru nějaké zkušenosti. Pan Jindřich Loprais, čestný člen Rady Association for Main Scene of Country Music, si jistě za zpřístupnění těchto prostor zaslouží upřímné poděkování.
Vždyť v našem městě právě něco takového již po řadu let chybí. Kam se poděl pověstný saloon Santa Fe, či krátce žijící klub na Kounicově ulici? A jediný dosud přežívající Country club u Jakuba vlastně svoji vyhlášenou westernovou atmosféru ztratil již s odchodem Wells Farga. Ačkoliv se zde občas objeví i některý z umělců ve stylu Country Music, narážíme spíš na interprety, kteří do prostředí takového klubu prostě nepatří. Je to však zřejmě slabina celé naší země. Scéna Country Music, a to i v prestižních pořadech, je pravidelně obsazována skupinami se zcela odlišným zaměřením. Nebo se snad někteří pořadatelé či slabší umělci za tento hudební směr pouze schovávají? Kdo ví…
Jarní období prvního roku jedenadvacátého století vstupuje do prostor Music baru Big Country se soutěžní přehlídkou skupin v odpovídajícím stylu. Vše probíhá v režii jednoho z moderátorů brněnského rádia, které se ještě nedávno tomuto hudebnímu směru tak trochu i věnovalo. Ukazuje se však až zarážející nepřipravenost celého pořadu, a to především v sestavení poroty a seznámení všech zúčastněných s podmínkami hodnocení. Není sice v tuto chvíli důležité, kdo se umístí na kterém místě, ale zda má smysl v podobných aktivitách nadále pokračovat, chybí-li sebemenší náznak nějaké odpovědnosti.
Závěr měsíce května je věnován Ústavu sociální péče pro tělesně postiženou mládež v Brně na Kociánce, kam již pravidelně u příležitosti oslav dětského dne se svým hudebním příspěvkem směřuje i Association for Main Scene of Country Music. Příjemnou atmosféru, vládnoucí zámeckému parku v areálu výše jmenovaného ústavu, nedokáže potlačit ani deštivé počasí, které je zřejmě rozhodnuto letos provázet veškerá vystoupení pod širou oblohou.
Za těchto, jistě nepříznivých podmínek, probíhá v samotném středu našeho města nový hudební festival Brněnský drak. V průběhu jednoho týdne se tak i obyvatelům jihomoravské metropole představují mnozí interpreti, jinak pravidelně účinkující v různých pořadech po celé naší zemi. Chladné počasí a snad i výše vstupného na večerní program však silně ovlivňují návštěvnost celého festivalu. Početnější hloučky posluchačů se tak tvoří převážně v uctivé vzdálenosti od pódia. Za plotem…
Následující období letních prázdnin mne naposledy přivádí do míst, která téměř před deseti lety pro příznivce stylu Country & Western zpřístupnil pan Zdeněk Smetana. U nás zřejmě oblíbené časté střídání různých majitelů mnoha nemovitostí tak nutí k ukončení své činnosti i Country club u Jakuba. V polovině měsíce srpna v jeho prostorách probíhá závěrečný hudební večer.
Odcházející prázdninové dny trávím společně s několika členy Association for Main Scene of Country Music na cestách. Již od roku 1997 pravidelně objíždíme známá westernová města a přilehlé ranče, abychom se tak stali svědky jejich postupného rozvoje. Zcela náhodně si tentokráte vybíráme termín, kdy je svět westernu pro veřejnost uzavřen. Je na tom i něco zajímavého.
…všední dny na divokém západě…
Na území Beaver City není nikdo, kdo by návštěvníky upozornil na vstup pouze v dobovém oděvu. Je dvacátý srpen roku dvatisícejedna. Procházíme liduprázdnými uličkami nejmladšího westernového městečka na Moravě. Míjíme zcela opuštěné, nově rozestavěné domy a s obdivem prohlížíme výstavní traperskou pevnost. Chybí nám tu však její obyvatelé. Trapeři. Nepotkáme tu ani kovboje, indiány či vážené pány v doprovodu svých skvěle ošacených dam. Právě dnes tu schází všichni ti, kteří tomuto městu dávají život.
Usedáme do svých vozů a přesouváme se o několik mil dále k severu, kde leží otec westernových měst. Sikl’s Mill. I zde objevujeme některé novinky. Dominantní stavbou celého areálu je bezesporu nový hotel, stojící na okraji údolí vedle arény. Samotné městečko nám však vzhledem k nepřítomnosti všech těch pravidelných návštěvníků v teplákách a jiných, jistě zajímavých, skvostech dává najevo i svoji původní stylovost. Po mnoha letech se nám tak Sikl’s Mill jeví jako město opravdu westernové.
Dnešní putování za romantikou Divokého západu končí na ranči „S”, kde na okraji travnatých pastvin narychlo stavíme svá skromná obydlí a za přicházející bouře se alespoň na chvíli vracíme zpět do místního saloonu.
Deštivé počasí nám nedovoluje delší pobyt v těchto zeměpisných šířkách, a tak v průběhu následujícího dne přejíždíme do nedalekého sousedství Wild West City. Část naší výpravy navštěvuje i samotné westernové městečko. Novinkou tu je pozoruhodná možnost volného pohybu návštěvníků po celém areálu, přičemž vstupné se vztahuje pouze k divadelnímu představení. To se cení.
Letošní cesta za poznáním často těžkého, pro nás však i velmi přitažlivého, života v době osídlování amerického venkova je u samého konce. Neúprosně se blížící začátek školního roku rozděluje naši výpravu na dvě části, a tak zatímco usedám do právě přistaveného vozu mířícího za krásami Orlicka a Podkrkonoší, zbývající členové asociace již ujíždí ke svým domovům. Zaujímám opět místo spolujezdce a sleduji ubíhající okolní krajinu. Za volantem vozu sedí kamarád z období trampingu, člen Boys from Little Country, Alexandr Štěpán. Zbývající čas letních prázdnin trávíme společně na silnicích východočeského kraje.
Během několika následujících dní se tak přesvědčuji o tom, že stylové kluby nejsou výsadou pouze velkých měst. Podobná zařízení, často mnohem lépe upravená, lze objevit i na jiných místech naší země. Příkladným vybavením se může pochlubit Country club v Letohradu na náměstí. Aniž by nutně potřeboval větší prostory, svým interiérem jistě dovede upoutat pozornost široké veřejnosti. Ovšem reprodukovaná hudba ve stylu „tuc-tuc” do tohoto prostředí zřejmě ty správné hosty nepřiláká. Není to škoda?
S neobvyklým jevem se však setkáváme v Rychnově nad Kněžnou, kde je přístup do místního Country clubu podmíněn zaplacením vstupného na diskotéku, probíhající v prostoru vedlejšího sálu. Trochu podivné, že…? Zvláště pak pro hosty ve westernovém stylu. Že by právě tito, téměř padesátníci, měli zájem o disco? Nebo snad klub slouží pouze k odpočinku pro jinak bouřlivě hopsající osazenstvo diskotéky? Nevím.
Z tohoto podivného místa lze ujet pár desítek mil směrem na Krkonoše a vítá nás město Trutnov. Do zdejšího Country clubu jsme zavítali již dříve při toulkách tímto krajem. Tehdy na upravené parcele před klubem hrála nějaká skupina, čímž tady mají zpestřen každý víkend letního období. Dnes tu ovšem vládne klid. Uvnitř sice sedí parta hudebníků, těm však Country Music zřejmě nic neříká. Míříme tedy dál na sever, do Žacléře, kde máme v restauraci jednoho z hotelů své večerní vystoupení.
Zpáteční cesta nás mimo jiné přivádí i na veřejné tábořiště. Autocamp Vochtánka. Stojí tu pěkně upravené hospůdka, v níž má jedna z mála místních skupin svoji domovskou scénu. Právě zde probíhá hudební pořad spojený se závěrem letní sezóny. Abychom příliš nevnímali špatné ozvučení sálu, věnujeme svoji pozornost několika hostům s podivně nasazenými klobouky. Zajímavé. Že by obrácené nošení pokrývek hlavy pronikalo i do světa westernu? To snad ne…
U jiného stolu usazeni pánové zase svým bezohledným řvaním narušují sled celovečerního programu, čímž jasně dávají najevo, že tady je všechno naopak. Po chvíli se tedy zvedáme a plni smíšených pocitů výše zmíněný lokál raději opouštíme.
Velmi pěkně na nás působí Country club v Žamberku. Příjemné prostředí s reprodukovanou hudbou odpovídajícího směru. Možnost ubytování. S tím se člověk příliš často nesetká. Nevelké prostory však ani zde neumožňují pravidelné hostování hudebních umělců, což je nedostatek převážné většiny stylových zařízení na Orlicku a v Podkrkonoší.