„najednou je všechno jiný”
Amerika. Kdysi dávno země indiánů. Země, s jejíž jménem si mnozí z nás vybavují dávno zašlou slávu prvních osad i měst spojených se životem traperů, kovbojů, různých dobrodruhů i vážených pánů a jejich dam. Tak to známe z prostředí westernových měst. Dnes je Amerika zemí obyvatel mnoha národností. Zemí, která je mimo jiné i kolébkou Country Music.
Amerika. Jedenáctý den měsíce září roku dvatisícejedna… Proč…?
Má-li snad někdo touhu dobrovolně odejít z tohoto světa jenom proto, aby na sebe upozornil a dal tím najevo svůj nesouhlas se životním stylem vyspělé civilizace, ať tak učiní sám. Připraví-li však svým jednáním o život i nesčetné množství jemu zcela cizích obyvatel, rozhodně tím nemůže dokázat, že společenská komunita, z níž pochází, je pro tuto planetu právě to nejlepší.
Nastupující bálová sezóna probíhá ve znamení příprav ojedinělého pořadu k nedožitým pětapadesátým narozeninám Michala Tučného a jedenáctý leden roku následujícího je pak dnem, kdy je Michal, jako král Country Music v České republice, uveden in memoriam do řady umělců Main Scene of Country Music. Všichni účastníci tohoto slavnostního večera, připraveného v režii Association for Main Scene of Country Music ve stylovém prostředí Music baru Big Country, tak společně i s brněnskými skupinami Johnny a Zimour vzdávají Michalovi dík za jeho jedinečný přínos Country Music na českou hudební scénu.
Sílu ztrácející zima mě na svůj poslední víkend přivádí do oblasti nedávno ještě spadající pod správu východočeského kraje. Dlouhoňovice na Orlicku a Toulavými jezdci ze světa trampingu příkladně organizovaný Country bál. Široká nabídka stylových doplňků, nevtíravá tombola a poměrně vysoká společenská úroveň zcela zaplněného sálu mne utvrzuje v přesvědčení, že i zde se může řada podnikavých, podobné pořady slibujících, zprostředkovatelů mnohému přiučit.
Odcházející čas májových dnů, pravidelně věnovaný handicapovaným spoluobčanům, s sebou odnáší i možnost dále navštěvovat Music bar Big Country. Majitel klubu, pan Jindřich Loprais, je odhodlán pro velmi vysoké náklady celou provozovnu uzavřít. S příchodem následujícího měsíce je tedy pohřbeno poslední stylové zařízení na území našeho města. Nikdo již nevěří takovým úvahám, že by snad i v jihomoravské metropoli mohl být Country club na slušné úrovni. Jistě i z těchto důvodů přijímám od členů brněnského tanečního souboru La Quadrilla (dříve jen Quadrilla) pozvání na cestu do světa westernu za jižní hranici naší země a začátkem letních prázdnin pak společně vjíždíme na území Rakouska.
Při vstupu do areálu, umožňujícího svým hostům nahlédnout do života lidské společnosti v době osídlování dalekého západu, je naše pozornost upoutána malým vláčkem, jehož starší bráška na Sikl’s Mill stále čeká na zprovoznění. Tady na jihu však vláček jezdí. Líně se plazí po upravené železniční trati, vinoucí se uměle vytvořenou krajinou, vzdáleně tak připomínající divokou krásu rozlehlých plání amerického kontinentu.
Míjíme nádraží a vcházíme do ulic města. Se zájmem si prohlížíme výstavní domy, velikostí lehce srovnatelné se svými vzory stavěnými v devatenáctém století na druhém břehu Atlantiku. Jejich horní část je převážně obytná, avšak přízemní prostory slouží výhradně ke komerčním účelům. Vedle maličké hospůdky či kavárničky lze navštívit i řadu obchodů, které u westernových měst v naší zemi prostě nejsou. Nabízí kvalitní stylové boty, klobouky a vlastně vše, co je třeba obléci i na zbývající části těla. Svoji prodejnu zde mají i američtí indiáni, čímž dosud předváděné rituální tance rozšiřují o pestrou nabídku vlastních výrobků a seznamují tak Evropany s již vymírající kulturou původních obyvatel Ameriky.
Ze vzdálených míst přijíždějící vážení občané jistě uvítají možnost přenocování v místím hotelu, zatímco trapeři, lovci kožešin a snad i zlatokopové zřejmě využijí pohodlí některého ze srubů umístěných do členité krajiny za městem.
Večerní soumrak otevírá scénu Country Music. O přízeň hostů, prožívajících dobu osídlování amerického venkova, dnes usiluje vídeňská skupina Stampede. Před námi je ovšem i dlouhá cesta domů, a tak s přibývající nocí tiše opouštíme největší saloon ve střední Evropě a za krátkou chvíli již necháváme i No Name City daleko za sebou.
Ubíhající prázdniny mě přivádí ještě do míst, která v posledních letech prošla mnoha změnami. Wild West City. V širokém okolí jediné westernové městečko nabízející především svoji přirozenou krásu. Nad pískovým lomem rozvětvená, stylovými objekty lemovaná, příjezdová cesta navazuje na traperskou pevnost, za níž se v malém lesíku ukrývá velmi pěkná indiánská vesnička. Směrem k aréně je pak vystavěno velké náměstí, z něhož lze projít do nádherně zarostlého, pro divadelní představení vhodně upraveného, pískového lomu. Zde je možné být alespoň chvíli přímým účastníkem některého z příběhů Karla Maye.
Přírodní amfiteátr a nepředstíraná upřímnost obyvatel Wild West City zřejmě potěší každého, kdo westernové městečko na okraji Boskovic někdy navštíví.
Týden před zahájením nového školního roku projíždíme záplavami nedávno postiženou oblast jihočeského kraje. Cílem naší cesty je hudební festival, věnovaný vzpomínce na Michala Tučného.
Čtyřiadvacátý srpen roku dvatisícedva. Hoštice u Volyně. Stánek na stánku. Inu, taková pouťová atrakce. Večerní program slibující celkem pětapadesát Michalových písní v podání umělců, obvykle vystupujících ve zcela odlišném hudebním směru. Zajímavá představa. Následná produkce několika vybraných interpretů je však milým překvapením. Co na tom, že čtou texty z papíru. Takovou upřímností odsouvají do pozadí některé, za významné countrymany se považující, stálice showbyznysu.
Vidíš Michale. Lidé v této zemi na Tebe nezapomněli. Jsi tu někde pořád s námi. Pravda, pro některé jedince jen prostřednictvím svých naditých peněženek, avšak pro většinu ostatních ve svém odkazu v podobě mnoha nestárnoucích písní. Slyšíš? Děkujeme Ti.
S posledními tóny doznívajících melodií paní Marta Novotná oficiálně přebírá certifikát, uvádějící Michala Tučného do řady umělců Main Scene of Country Music. Následující zakončení celého festivalu je pro nás také výzvou k návratu do hlavního města jižní Moravy.
Začátkem měsíce listopadu je brněnská hudební scéna obohacena opětovným zprovozněním Country clubu v areálu Boby centra. Po několika již uzavřených stylových objektech na území tohoto města však ani tomuto nedávám příliš velikou naději na přežití. V mém přesvědčení mne utvrzuje i člověk, který tu zajišťuje hudební pořady. Podobně, jako kdysi v klubu na Kounicově ulici, se i zde kolem scény Country Music motá někdo bez jakéhokoliv vztahu k výše uvedenému životnímu stylu. Je zbytečné poukazovat na věčnou škodlivost takových manažerů. Za uplynulé desetiletí jsme si na přítomnost těchto zvláštních postaviček již zvykli. A chtít něco měnit? Proč? Vždyť pro některé návštěvníky stylových zařízení by tak mohla být šokující už jenom samotná představa, že scéna Country Music produkuje opravdu Country Music.
